Pro potreby ceskych patracu, overovacu a vzhledem ke zmatkum a dohadum o ruznych castech meho zivotopisu jsem se rozhodl k vyjasneni bilych mist - aby nedochazelo ke smesnym dohadum, obzvlast na marxisticke ceske Wikipedii, kde v pripade data meho narozeni dochazelo k rozptylu az 50 let. Ano jsem zatim pomerne pruzny, ale tak moc uz ne. Opravdu jsem se nenarodil v roce 1915, jak o mne tvrdi zaznam v databazi Narodni knihovny Ceske republiky, a jine udaje se vetsinou vztahuji k mym pocetnym pribuznym.
Narodil jsem predcasne, 16. rijna 1947 v meste Bloemfontein, v provinci Free State, v Jizni Africe. Dnes se to mesto jmenuje Mangaung, ale tehdy to byl jednoduse Bloemfontein, soudni hlavni mesto Jizni Afriky. Bylo to jeste pred unorovym pucem a mi rodice, nekomuniste, tam zcela legalne pracovali a byli obcane Ceskoslovenska. Nekolik mesicu po mem narozeni se bohuzel vratili do Ceskoslovenska, kde mi bylo oficialne tamejsimi urady zmeneno misto narozeni napred na Brno a pozdeji jeste jednou na Kojetin. Toto neuveritelne podvadeni a sachovani s nepravdivymi misty narozeni se delo zcela bezne u deti emigrantu, kteri chteli ceske doklady pro sve deti a deje se dodnes. Zrovna dnes jsem se setkal s dvojici z New Yorku (on americky obcan, ona ceska obcanka se zelenou kartou) jejichz syn se narodil v New Yorku. Protoze ale jeho matka byla nazoru ehm ehm, ze by mel mit dvoji obcanstvi, nechala nemluvneti vystavit pas Ceske republiky, kde se z jara skvi misto narozeni Brno. Podle mne je to legalni podvod - ale jak znamo ceske urady nikdy nemely jasno o rozdilu mezi legalitou a podvodem.
Jak je zrejme z vyseuvedeneho, me zname zerty o tom, ze jsem se narodil v Africe, ale protoze jsem naturalizovany American, pak jsem certifikovany African-American, jsou zalozeny na hole skutecnosti. Uz radu let se venuji genealogii, takze jsem vedel, ze nase rodina Hedvicku pres to vyrazne cesky znejici jmeno pochazi z pomezi Belgie a Holandska, z okoli mesta Antwerpen. Mam to zmapovane az do roku 1233. Nedavno jsem si nechal udelat i geneticky strom zivota. Ceskych predku tam moc neni. Jen to urputne pocestovani a pocestovani z Hadewijch a Hedwig az na Hedvicky. Mala odbocka: Ceskemu blogerovi, obvykle znacne nedutklivemu Danielovi Deylovi se podaril chvalyhodny clanek, byt v zaveru autor trochu sedi sam na plote a nevi kudy kam. http://daniel-deyl.blog.tyden.cz/clanky/3697/na-hranicich-predlozte-psa.html Pise o tom, ze nejlepsi zak ve tride jeho syna, ktery jediny umi slova ceske hymny, je maly Vietnamec jmenem Nguyen. A pta se ponekud zmatene: Komu bude patrit tato zem? A hned ponekud chameleonsky dodava: Komu se to nelibi muze odejit. Smankote! Priliv krve ze zapadni Evropy, jako mi predkove se vam nelibil a "cizaky" jste vystvavali po stoleti (Cesi jsou mistri v etnickem procistovani) a ted vas prevalcovavaji Asiati a Rusove. Neni to legrace? Tentokrat to zase Cechum neni k smichu. Nechcete si zarecitovat z basne komunistickeho basnika Frantiska Hrubina: "Posmivali jste se cikanum - a ted jste jejich bratri?"
Moje babicka z matciny strany se jmenovala Zonova. Zona je vyrazne zidovske jmeno. Kazdy obyvatel Izraele vam potvrdi, ze Zonu je plny jeruzalemsky telefonni seznam. Pokud budeme brat vazne zidovskou teorii, ze zidovstvi se prenasi pouze po linii matek, pak bych mel aspon v Cesku prinejmensim padesatiprocentni genealogicky pruser. Tohle pravoverni Cesi taky nemaji radi. Dalsi oprava bludu o me osobe - kdysi to prohlasil momentalne indisponovany Jirka Vanek: Navzdory vyseuvedenemu a navzdory tomu, ze umim srbsky - nejsem srbsky Zid :-).
Ohledne dohadu o mem krestnim jmenu: Byl jsem pokrten ve veku dvou tydnu v Twin-Spired Church, na Hoffmannove namesti v Bloemfontein jmenem Ross. Doklad (tedy pouze kopii dokladu) o mem krtu jsem ziskal az o mnoho let pozdeji, z archivu holandske reformni cirkve, kdyz jsem jej potrebovat pri me zadosti o americke obcanstvi. Tedy Ross - na Rostislava jsem byl bez me iniciativy prejmenovan az na uzemi Ceskoslovenska. V dobe meho mladi byli v Kojetine celkem tri Rostislavove Hedvickove. Ross je stare anglicke jmeno puvodne znamenajici mech rostouci ve skvirach stromu - takze i z toho hlediska jsem nebyl zadny "rolling stone" (to je asi prilis komplikovana slovni hricka, ale Werner ji urcite odhali). Dalsi vyjasneni: Jsem obcanem USA a mam americky pas. Jsem z drivejska i obcanem Canady. Kanadsky pas mam ted uz roky propadly, ale predpokladam, ze by nebyl problem si o nej znovu pozadat. Cesky pas ani obcanstvi nemam a nechci.
Z mych mnohych telesnych anomalii: Jsem 6'7" vysoky (tedy mezi 198 cm az 2 metry - rano jsem vzdy o kousek vyssi), v pateri mam o jeden obratel navic nez bezni lide (ale ze pry to zase neni tak moc neobvykle, ze to ma hodne lidi), mam chodidlo velikosti 12 (zde v USA je to zvano 14W), na leve noze mam sest prstu a mam fotografickou pamet. Fotograficka pamet neni zadne pozehnani - je to prokleti. Kdyz jsem v deseti leetch poprve cetl Vinnetou, tak si dodnes pamatuji jaky obrazek je na strane 21. Je tam obrazek Sama Hawkinse od Zdenka Buriana. Jdete si to zkontrolovat.
V prubehu doby jsem nashromazdil solidni seznam utrpenych zraneni. Nejvice byly vzdy postizeny ruce - ruzna rezna, bodna a jina zraneni, pripadne popaleniny a nahodne prustrely. Na prave ruce jsem mel polamane zaprstni kustky, temer vsechny. Od te doby mam podvedome otrceny malicek, aniz bych byl snob a nerad si potrasam rukou s lidmi, kteri si mysli, ze pevny stisk je nutnosti - porad to i po letech boli, hlavne kdyz je spatne pocasi. Me dlouhe nohy na tom nejsou moc lepe, postupem casu jsem utrpel zlomeniny vetsiny prstu na obou nohach, vetsinou jednotlive, ale nekdy i mnohonasobne. Vetsinou nosim sandaly, kdybych nosil boty s ocelovou spickou byl bych na tom lip. Mel jsem zlomenu i vetsinu zeber - dvakrat, nekolik kosti na lebce, zlomeny nos, mandibulu - coz je prava cast spodni celisti mam vyrobenu z nylonu. Pochopitelne jsem mel i nekolik plastickych operaci, takze vypadam uplne jinak nez jsem vypadal driv. Z tohoto duvodu neposkytuji svoje fotografie. Jinak mam tmave vlasy a sedivy plnovous - vlasy si pochopitelne barvim, to vite dedousek jeste chce byt fesak.
Behem sveho temer tricetileteho pusobeni na uzemi Ceskoslovenska jsem se seznamil s pomerne hodne lidmi, dnes casto docela znamymi, kteri si nepreji byt jmenovani, abych jim v teto dobe nastupujici druhe normalizace svou prostorekosti nepokazil karieru. I kdyz mne to nekdy mrzi - jsa takovy dobracek od kosti - i ja prohlasuji, ze ji je tedy taky nepamatuji. Jediny, ktery se prolatl verejne byl pripad Jiriho Paroubka, se kterym jsem slouzil ve svem pokrocilem veku (zadne osmnactilete ucho, snad proto jsem si padli do oka, byli jsme starsi nez ti ostatni) na vojne v Prachaticich. Po neprozretelnem zverejneni teto skutecnosti v me prvni ceske knize Jiri Paroubek (tehdy predseda vlady CR) na dotaz novinaru vsechno kategoricky poprel. Behem emailove korespondence o nekolik tydnu pozdeji byl uz schopen si osvezit pamet. To byl konec nasich kontaktu, neudrzuji s nim zadnou korespondenci, ani nejsem priznivce jeho levicovych politickych nazoru. Presto na nej mam z mladi prijemne pozitivni vzpominky a pro ten salam, co mu dluzim z mladi, se u mne na Floride muze kdykoliv zastavit.
Behem zivota v Cesku jsem nikdy nepracoval v nejakem udajnem masokombinatu, jak o me urputne rozsiruji moji zavili nenavidici a tim padem jsem ani nekradl sunku a parky. Siroko daleko okolo Kojetina a na prerovskem okrese stejne ani zadny masokombinat nebyl a neni. To jen aby bylo jasno.
Behem vojenske sluzby v Prachaticich jsem byl schopen si ujasnit hodne veci, vcetne toho, kterym smerem jsou Americani (smerem na Boubin a porad dal) a tak jsem urychlene emigroval, za coz jsem byl radne odsouzen k mnohaletemu vezeni, ktere jsem nikdy nenastoupil, protoze mne odsoudili v nepritomnosti. Po mnoha letech jsem dostal od Husaka amnestii, o kterou jsem nezadal a bylo mi z osmi let nepodmineneho trestu odpusteno sest let. Takze zbyvajici dva roky tam u nich mam asi porad jeste schovany - kdyby nahodou. V Ceskoslovensku jsem nikdy ve vezeni nebyl, pouze jsem byl mnohonasobne vysetrovan na StB Prerov na Smetanove ulici, ve dvore soudu, coz taktez negativne ovlivnilo me nazory na cesky lid, zastupce delniku, rolniku a pracujici inteligence a socialisticke statni zrizeni vseobecne. Emigroval jsem pomoci zajezdu Autoturistu do Jugoslavie (nikoliv na devizovy prislib), ktery jsem ziskal coby externi zamestnanec Autoskoly v Kromerizi, tedy jako Svazarmovec (ooo jak ja jsem kolaboroval!). V te dobe jsem mel kvuli jinym nedorozumenim trvale odebran cestovni pas, protoze "nebylo v zajmu CSSR abych cestoval do ciziny". Tento pas jsem dostal zpet od neznameho muze na verejnych zachodcich v Prerove na nadrazi na konci prvniho nastupiste. Kdo to byl nevim, do obliceje jsem mu nevidel, on cural na jednu zed a ja na tu protejsi, stali jsme k sobe zady, jen jsem natahl ruku dozadu, dal mi do ni muj pas a bylo to. Odesel beze slova.
Ve srovnani s Ceskem je muj trestni rejstrik v USA kristalove cisty, snad s vyjimkou jednoho docasneho zadrzeni pro dopravni prestupek. Deputy Sheriff mi na dalnici u Fort Collins, Colorado nameril prekroceni povolene rychlosti 70 mil za hodinu o presne 100 mil. Jel jsem (podle nej) 170 mil za hodinu - auto Porsche 944 S (neboli nejlacinejsi Porsche pro nemajetne). Mou omluvu a vysvetleni, ze mne strasne boli bricho a ze specham na zachod, povazoval za VYMLUVU, nikoliv omluvu. Pravdivost meho vysvetleni jsem jim a vsem pritomnym na cele kratkodobeho zadrzeni brzo potom dokazal. Nechali mne osprchovat, dostal jsem zdarma nahradni oranzove obleceni s napisem County Jail v oblouku, s omluvami mne zase propustili a jiny deputy mne i odvezl k memu autu, protoze v tom munduru by mi zadny taxik nezastavil.
Podobny pripad se mi stal pozdeji tehoz roku (asi to byl nejaky spatny rok) pri me prvni navsteve Ceske republiky, kdyz jsem se s chuti najedl gulase s knedlikem, ktery byl pripraven s hojnym pouzitim domaciho veproveho sadla. Muj organismus byl ale po tech letech uz zvykly spise na olivovy olej. Jel jsem tehdy na navstevu za kamarady do Autoskoly Kromeriz, kdyz uz cestou zacalo byt jasne, ze situace bude vazna. Ziguli 1500 sice nebylo zadne Porsche, ale padil jsem s tim jako na Rallye Sumava. Vedel jsem, ze zachody jsou v druhem patre na odpocivadle nad schody a tak jsem se tam vritil s naramnym supenim a poklusem. Pred zachody stal jiny externista Jaroslav Klabal a nevericne valil oci "Rosto, co tu delas?" - odstrcil jsem ho nezdvorile s vyrokem "Uhni nebo te poseru!". Autoskolacky zachod jsem neprijmne znecistil do vyse pasu a kdyz jsem po opakovanem umyvani konecne vylezl ven, stali tam v pulkruhu nastoupeni vsichni autoskolaci, at uz mne znali z minulosti nebo ne a zpivali Alelujah! Na pamatku mi venovali velky stary znak Svazarmu se srpem a kladivem, ktery mam dodnes pribity na zdi tady v garazi.
Po me emigraci do Jugoslavie jsem se presunul do USA, kde jsem se zapojil do American Peace Corps, kteri mne poslali zpet do Jugoslavie, kde jsem ztravil delsi dobu v Srbsku a Makedonii. Navstivil jsem i jine zeme, ale vzhledem k tomu, ze jsem vetsinou sedel v nakladnim prostoru C-130 pripoutan horolezeckym lanem k opasku, abych nevypadl ze zadnich nakladnich dveri a vsechno jsem videl skrze ty zadni dvere jen pozpatku, tak nemohu zodpovedne rict, kde jsem vlastne byl. Admit nothing, deny everything, demand proof. Ale naucil jsem se aspon arabsky a farsi.
Po dobe stravene v Peace Corps jsem se odstehoval do Kanady, kde jsem pracoval v naprosto tuctovych zamestnanich jako diskzokej ve striptyzovem baru Sundowner v Niagara Falls, nakupci pro vyrobce podvozku vojenskych letadel, ridic nakladaku a provozni reditel fabriky na plasticke vyrobky, kde jsem tak dlouho najimal anglicky nemluvici emigranty z vychodni Evropy, az mne sameho vyhodili. Az mi ta zima v Kanade zacala lezt samemu na nervy (oni pro to maji i oficialni jmeno SAD - Seasonal Affective Disorder, proste si zacnete myslet, ze uz vam z te straslive zimy jebne) tak jsem se prestehoval do USA na Floridu, kde opet pracuji v naprosto nezajimavych urednickych funkcich. Cast sveho volneho casu venuji sepisovani clanku, kde se zlomyslne posmivam neuspechum ceskeho lidu pri budovani socialismu. Techto clanku jsem uz sepsal temer 1500 - velmi mala cast vysla ve dvou knizkach vydanych v Ceske republice.
Mi ctenarove se deli na dve casti - vetsi cast me clanky rada cte a komentuje svymi vlastnimi zazitky a pozorovanimi, nic co jsem zazil nebylo tak pozoruhodne. Temto ctenarum dekuji za jejich dlouholetou prizen, za to ze mne cetli a ctou a za vsechny ty pozitivni emaily, co mi za ty leta poslali. Hodlam i nadale psat tak, abych vas nezklamal a pobavil. Ta mensi cast mne cte presto, ze me psani z hloubi duse nenavidi. Takovi ti Johanesove a Krebsove, kteri o mne rozsiruji ty kydy o masokombinatu a tak (to je ceska "legrace" hahaha). Tak tem pro zmenu vzkazuji, ze muzou takhle zespulit pusinku - jo takhle - a polibit mi prdel.
Narodil jsem predcasne, 16. rijna 1947 v meste Bloemfontein, v provinci Free State, v Jizni Africe. Dnes se to mesto jmenuje Mangaung, ale tehdy to byl jednoduse Bloemfontein, soudni hlavni mesto Jizni Afriky. Bylo to jeste pred unorovym pucem a mi rodice, nekomuniste, tam zcela legalne pracovali a byli obcane Ceskoslovenska. Nekolik mesicu po mem narozeni se bohuzel vratili do Ceskoslovenska, kde mi bylo oficialne tamejsimi urady zmeneno misto narozeni napred na Brno a pozdeji jeste jednou na Kojetin. Toto neuveritelne podvadeni a sachovani s nepravdivymi misty narozeni se delo zcela bezne u deti emigrantu, kteri chteli ceske doklady pro sve deti a deje se dodnes. Zrovna dnes jsem se setkal s dvojici z New Yorku (on americky obcan, ona ceska obcanka se zelenou kartou) jejichz syn se narodil v New Yorku. Protoze ale jeho matka byla nazoru ehm ehm, ze by mel mit dvoji obcanstvi, nechala nemluvneti vystavit pas Ceske republiky, kde se z jara skvi misto narozeni Brno. Podle mne je to legalni podvod - ale jak znamo ceske urady nikdy nemely jasno o rozdilu mezi legalitou a podvodem.
Jak je zrejme z vyseuvedeneho, me zname zerty o tom, ze jsem se narodil v Africe, ale protoze jsem naturalizovany American, pak jsem certifikovany African-American, jsou zalozeny na hole skutecnosti. Uz radu let se venuji genealogii, takze jsem vedel, ze nase rodina Hedvicku pres to vyrazne cesky znejici jmeno pochazi z pomezi Belgie a Holandska, z okoli mesta Antwerpen. Mam to zmapovane az do roku 1233. Nedavno jsem si nechal udelat i geneticky strom zivota. Ceskych predku tam moc neni. Jen to urputne pocestovani a pocestovani z Hadewijch a Hedwig az na Hedvicky. Mala odbocka: Ceskemu blogerovi, obvykle znacne nedutklivemu Danielovi Deylovi se podaril chvalyhodny clanek, byt v zaveru autor trochu sedi sam na plote a nevi kudy kam. http://daniel-deyl.blog.tyden.cz/clanky/3697/na-hranicich-predlozte-psa.html Pise o tom, ze nejlepsi zak ve tride jeho syna, ktery jediny umi slova ceske hymny, je maly Vietnamec jmenem Nguyen. A pta se ponekud zmatene: Komu bude patrit tato zem? A hned ponekud chameleonsky dodava: Komu se to nelibi muze odejit. Smankote! Priliv krve ze zapadni Evropy, jako mi predkove se vam nelibil a "cizaky" jste vystvavali po stoleti (Cesi jsou mistri v etnickem procistovani) a ted vas prevalcovavaji Asiati a Rusove. Neni to legrace? Tentokrat to zase Cechum neni k smichu. Nechcete si zarecitovat z basne komunistickeho basnika Frantiska Hrubina: "Posmivali jste se cikanum - a ted jste jejich bratri?"
Moje babicka z matciny strany se jmenovala Zonova. Zona je vyrazne zidovske jmeno. Kazdy obyvatel Izraele vam potvrdi, ze Zonu je plny jeruzalemsky telefonni seznam. Pokud budeme brat vazne zidovskou teorii, ze zidovstvi se prenasi pouze po linii matek, pak bych mel aspon v Cesku prinejmensim padesatiprocentni genealogicky pruser. Tohle pravoverni Cesi taky nemaji radi. Dalsi oprava bludu o me osobe - kdysi to prohlasil momentalne indisponovany Jirka Vanek: Navzdory vyseuvedenemu a navzdory tomu, ze umim srbsky - nejsem srbsky Zid :-).
Ohledne dohadu o mem krestnim jmenu: Byl jsem pokrten ve veku dvou tydnu v Twin-Spired Church, na Hoffmannove namesti v Bloemfontein jmenem Ross. Doklad (tedy pouze kopii dokladu) o mem krtu jsem ziskal az o mnoho let pozdeji, z archivu holandske reformni cirkve, kdyz jsem jej potrebovat pri me zadosti o americke obcanstvi. Tedy Ross - na Rostislava jsem byl bez me iniciativy prejmenovan az na uzemi Ceskoslovenska. V dobe meho mladi byli v Kojetine celkem tri Rostislavove Hedvickove. Ross je stare anglicke jmeno puvodne znamenajici mech rostouci ve skvirach stromu - takze i z toho hlediska jsem nebyl zadny "rolling stone" (to je asi prilis komplikovana slovni hricka, ale Werner ji urcite odhali). Dalsi vyjasneni: Jsem obcanem USA a mam americky pas. Jsem z drivejska i obcanem Canady. Kanadsky pas mam ted uz roky propadly, ale predpokladam, ze by nebyl problem si o nej znovu pozadat. Cesky pas ani obcanstvi nemam a nechci.
Z mych mnohych telesnych anomalii: Jsem 6'7" vysoky (tedy mezi 198 cm az 2 metry - rano jsem vzdy o kousek vyssi), v pateri mam o jeden obratel navic nez bezni lide (ale ze pry to zase neni tak moc neobvykle, ze to ma hodne lidi), mam chodidlo velikosti 12 (zde v USA je to zvano 14W), na leve noze mam sest prstu a mam fotografickou pamet. Fotograficka pamet neni zadne pozehnani - je to prokleti. Kdyz jsem v deseti leetch poprve cetl Vinnetou, tak si dodnes pamatuji jaky obrazek je na strane 21. Je tam obrazek Sama Hawkinse od Zdenka Buriana. Jdete si to zkontrolovat.
V prubehu doby jsem nashromazdil solidni seznam utrpenych zraneni. Nejvice byly vzdy postizeny ruce - ruzna rezna, bodna a jina zraneni, pripadne popaleniny a nahodne prustrely. Na prave ruce jsem mel polamane zaprstni kustky, temer vsechny. Od te doby mam podvedome otrceny malicek, aniz bych byl snob a nerad si potrasam rukou s lidmi, kteri si mysli, ze pevny stisk je nutnosti - porad to i po letech boli, hlavne kdyz je spatne pocasi. Me dlouhe nohy na tom nejsou moc lepe, postupem casu jsem utrpel zlomeniny vetsiny prstu na obou nohach, vetsinou jednotlive, ale nekdy i mnohonasobne. Vetsinou nosim sandaly, kdybych nosil boty s ocelovou spickou byl bych na tom lip. Mel jsem zlomenu i vetsinu zeber - dvakrat, nekolik kosti na lebce, zlomeny nos, mandibulu - coz je prava cast spodni celisti mam vyrobenu z nylonu. Pochopitelne jsem mel i nekolik plastickych operaci, takze vypadam uplne jinak nez jsem vypadal driv. Z tohoto duvodu neposkytuji svoje fotografie. Jinak mam tmave vlasy a sedivy plnovous - vlasy si pochopitelne barvim, to vite dedousek jeste chce byt fesak.
Behem sveho temer tricetileteho pusobeni na uzemi Ceskoslovenska jsem se seznamil s pomerne hodne lidmi, dnes casto docela znamymi, kteri si nepreji byt jmenovani, abych jim v teto dobe nastupujici druhe normalizace svou prostorekosti nepokazil karieru. I kdyz mne to nekdy mrzi - jsa takovy dobracek od kosti - i ja prohlasuji, ze ji je tedy taky nepamatuji. Jediny, ktery se prolatl verejne byl pripad Jiriho Paroubka, se kterym jsem slouzil ve svem pokrocilem veku (zadne osmnactilete ucho, snad proto jsem si padli do oka, byli jsme starsi nez ti ostatni) na vojne v Prachaticich. Po neprozretelnem zverejneni teto skutecnosti v me prvni ceske knize Jiri Paroubek (tehdy predseda vlady CR) na dotaz novinaru vsechno kategoricky poprel. Behem emailove korespondence o nekolik tydnu pozdeji byl uz schopen si osvezit pamet. To byl konec nasich kontaktu, neudrzuji s nim zadnou korespondenci, ani nejsem priznivce jeho levicovych politickych nazoru. Presto na nej mam z mladi prijemne pozitivni vzpominky a pro ten salam, co mu dluzim z mladi, se u mne na Floride muze kdykoliv zastavit.
Behem zivota v Cesku jsem nikdy nepracoval v nejakem udajnem masokombinatu, jak o me urputne rozsiruji moji zavili nenavidici a tim padem jsem ani nekradl sunku a parky. Siroko daleko okolo Kojetina a na prerovskem okrese stejne ani zadny masokombinat nebyl a neni. To jen aby bylo jasno.
Behem vojenske sluzby v Prachaticich jsem byl schopen si ujasnit hodne veci, vcetne toho, kterym smerem jsou Americani (smerem na Boubin a porad dal) a tak jsem urychlene emigroval, za coz jsem byl radne odsouzen k mnohaletemu vezeni, ktere jsem nikdy nenastoupil, protoze mne odsoudili v nepritomnosti. Po mnoha letech jsem dostal od Husaka amnestii, o kterou jsem nezadal a bylo mi z osmi let nepodmineneho trestu odpusteno sest let. Takze zbyvajici dva roky tam u nich mam asi porad jeste schovany - kdyby nahodou. V Ceskoslovensku jsem nikdy ve vezeni nebyl, pouze jsem byl mnohonasobne vysetrovan na StB Prerov na Smetanove ulici, ve dvore soudu, coz taktez negativne ovlivnilo me nazory na cesky lid, zastupce delniku, rolniku a pracujici inteligence a socialisticke statni zrizeni vseobecne. Emigroval jsem pomoci zajezdu Autoturistu do Jugoslavie (nikoliv na devizovy prislib), ktery jsem ziskal coby externi zamestnanec Autoskoly v Kromerizi, tedy jako Svazarmovec (ooo jak ja jsem kolaboroval!). V te dobe jsem mel kvuli jinym nedorozumenim trvale odebran cestovni pas, protoze "nebylo v zajmu CSSR abych cestoval do ciziny". Tento pas jsem dostal zpet od neznameho muze na verejnych zachodcich v Prerove na nadrazi na konci prvniho nastupiste. Kdo to byl nevim, do obliceje jsem mu nevidel, on cural na jednu zed a ja na tu protejsi, stali jsme k sobe zady, jen jsem natahl ruku dozadu, dal mi do ni muj pas a bylo to. Odesel beze slova.
Ve srovnani s Ceskem je muj trestni rejstrik v USA kristalove cisty, snad s vyjimkou jednoho docasneho zadrzeni pro dopravni prestupek. Deputy Sheriff mi na dalnici u Fort Collins, Colorado nameril prekroceni povolene rychlosti 70 mil za hodinu o presne 100 mil. Jel jsem (podle nej) 170 mil za hodinu - auto Porsche 944 S (neboli nejlacinejsi Porsche pro nemajetne). Mou omluvu a vysvetleni, ze mne strasne boli bricho a ze specham na zachod, povazoval za VYMLUVU, nikoliv omluvu. Pravdivost meho vysvetleni jsem jim a vsem pritomnym na cele kratkodobeho zadrzeni brzo potom dokazal. Nechali mne osprchovat, dostal jsem zdarma nahradni oranzove obleceni s napisem County Jail v oblouku, s omluvami mne zase propustili a jiny deputy mne i odvezl k memu autu, protoze v tom munduru by mi zadny taxik nezastavil.
Podobny pripad se mi stal pozdeji tehoz roku (asi to byl nejaky spatny rok) pri me prvni navsteve Ceske republiky, kdyz jsem se s chuti najedl gulase s knedlikem, ktery byl pripraven s hojnym pouzitim domaciho veproveho sadla. Muj organismus byl ale po tech letech uz zvykly spise na olivovy olej. Jel jsem tehdy na navstevu za kamarady do Autoskoly Kromeriz, kdyz uz cestou zacalo byt jasne, ze situace bude vazna. Ziguli 1500 sice nebylo zadne Porsche, ale padil jsem s tim jako na Rallye Sumava. Vedel jsem, ze zachody jsou v druhem patre na odpocivadle nad schody a tak jsem se tam vritil s naramnym supenim a poklusem. Pred zachody stal jiny externista Jaroslav Klabal a nevericne valil oci "Rosto, co tu delas?" - odstrcil jsem ho nezdvorile s vyrokem "Uhni nebo te poseru!". Autoskolacky zachod jsem neprijmne znecistil do vyse pasu a kdyz jsem po opakovanem umyvani konecne vylezl ven, stali tam v pulkruhu nastoupeni vsichni autoskolaci, at uz mne znali z minulosti nebo ne a zpivali Alelujah! Na pamatku mi venovali velky stary znak Svazarmu se srpem a kladivem, ktery mam dodnes pribity na zdi tady v garazi.
Po me emigraci do Jugoslavie jsem se presunul do USA, kde jsem se zapojil do American Peace Corps, kteri mne poslali zpet do Jugoslavie, kde jsem ztravil delsi dobu v Srbsku a Makedonii. Navstivil jsem i jine zeme, ale vzhledem k tomu, ze jsem vetsinou sedel v nakladnim prostoru C-130 pripoutan horolezeckym lanem k opasku, abych nevypadl ze zadnich nakladnich dveri a vsechno jsem videl skrze ty zadni dvere jen pozpatku, tak nemohu zodpovedne rict, kde jsem vlastne byl. Admit nothing, deny everything, demand proof. Ale naucil jsem se aspon arabsky a farsi.
Po dobe stravene v Peace Corps jsem se odstehoval do Kanady, kde jsem pracoval v naprosto tuctovych zamestnanich jako diskzokej ve striptyzovem baru Sundowner v Niagara Falls, nakupci pro vyrobce podvozku vojenskych letadel, ridic nakladaku a provozni reditel fabriky na plasticke vyrobky, kde jsem tak dlouho najimal anglicky nemluvici emigranty z vychodni Evropy, az mne sameho vyhodili. Az mi ta zima v Kanade zacala lezt samemu na nervy (oni pro to maji i oficialni jmeno SAD - Seasonal Affective Disorder, proste si zacnete myslet, ze uz vam z te straslive zimy jebne) tak jsem se prestehoval do USA na Floridu, kde opet pracuji v naprosto nezajimavych urednickych funkcich. Cast sveho volneho casu venuji sepisovani clanku, kde se zlomyslne posmivam neuspechum ceskeho lidu pri budovani socialismu. Techto clanku jsem uz sepsal temer 1500 - velmi mala cast vysla ve dvou knizkach vydanych v Ceske republice.
Mi ctenarove se deli na dve casti - vetsi cast me clanky rada cte a komentuje svymi vlastnimi zazitky a pozorovanimi, nic co jsem zazil nebylo tak pozoruhodne. Temto ctenarum dekuji za jejich dlouholetou prizen, za to ze mne cetli a ctou a za vsechny ty pozitivni emaily, co mi za ty leta poslali. Hodlam i nadale psat tak, abych vas nezklamal a pobavil. Ta mensi cast mne cte presto, ze me psani z hloubi duse nenavidi. Takovi ti Johanesove a Krebsove, kteri o mne rozsiruji ty kydy o masokombinatu a tak (to je ceska "legrace" hahaha). Tak tem pro zmenu vzkazuji, ze muzou takhle zespulit pusinku - jo takhle - a polibit mi prdel.
Zde hledá