Hedvíček se pokusil z Kanady v roce 1992, tj. v roce, kdy v Necenzurovaných novinách zveřejnil Petr Cibulka seznamy agentů StB, avšak bez spolupracovníků rozvědky, se dostat ke svazku, který na něj vedla StB, a to přes služebnu SNB v Přerově - viz http://hedvicek.blog.cz/1207/jak-jsem-ponizene-zadal.
Na Hedvíčkově snaze je pozoruhodných několik věcí. Žádá nejen o nahlédnutí do svého svazku o čtyři roky dříve, než se na této možnosti usnesl parlament, nýbrž i o zaslání celého spisu jemu do Kanady: "...není zadneho (legalniho, moralniho ci politickeho) duvodu, proc by takovy spis mel byt na mou osobu v Ceskoslovensku vubec drzen..." Proč ten spěch? Velmi zajímavý je i tento pasus jeho žádosti: "Je-li treba na mou zadost nejaky kolek ci co, pak jej zadejte ode mne na me vyse uvedene adrese a NIKOLIV od mych pribuznych zijicich v Ceskoslovensku. Stejne tak prislusny spis poslete sem do Kanady a ne do Kojetina !!!" (Zvýraznění kapitálkami a vykřičníky v originálu.)
Shrňme. Hedvíček se ke svému svazku u StB snaží dostat co nejdříve, chce ho vlastnit a naivně si myslí, že by jej mohl dostat. Pozor! Určitě se nejedná o svazek vedený k jeho osobě, coby utečence, který je v internetu k přečtení na adresách www.night.cz/hedvicek/1956-1986, www.anticomm.co.uk. O existenci tohoto svazku neměl tehdy ani potuchy. V žádném případě se nesmějí o onom jeho estébáckém svazku dovědět rodiče a jeho příbuzní, o čemž svědčí jím patřičně zvýrazněná pasáž o placení kolku a kam se nemá svazek poslat.
Co asi mohl jeho svazek asi obsahovat? Můžeme pouze vytyčit hypotézy. Pravděpodobně by se Hedvíček nenamáhal se zdůrazněním, že o tom nesmí vědět jeho rodina v Česku, kdyby se jednalo o prohřešky hospodářské povahy, o šmelení, o jeho "boj proti bolševismu" a podobně. Svazek tedy musel obsahovat něco morálně odsouzeníhodného i v normální, netotalitní společnosti. Ať přemýšlíte, jak přemýšlíte, na nic jiného než na pohlavní zneužívání dětí, odlišné sexuální chování nebo na spolupráci s StB nepřijdete. Teoreticky je možná i jejich kombinace: "My vás za to nezavřeme, ale budete s námi spolupracovat."
Zbývá objasnit, proč jeho jméno nemuselo být uvedeno v Cibulkových seznamech a proč o jím požadovaném svazku není zmínka ani v Pencově vyhledávači, ani v Archivu bezpečnostních služeb nebo v oficiálních seznamech spolupracovníků Ministerstva vnitra ČR. Když v roce 2002 parlament schválil zákon o nahlížení do svazků, učinil tak s výhradou, že nepřístupné zůstanou svazky, jejichž zveřejnění by ohrozilo bezpečnostní zájmy státu nebo životy občanů, a informace o cizincích, protože ohrozit cizince v jiném státě by mohla i pouhá zmínka o existenci svazku spolupracovníka StB. Pencův vyhledávač se liší od vyhledávače ABS pouze tím, že jsou v něm uvedeny i osoby státu nepřátelské, sledované a svazky utečenců, tj. dokumenty od zabavování majetku přes přípravu obžaloby až k rozsudku za opuštění republiky, kdežto seznam ABS nebo MV ČR obsahuje pouze osoby z hlediska spolupráce s StB relevantní. A ve všech oficiálních seznamech nejsou vedeny osoby s cizí státní příslušností, v Pencově částečně jsou, ale pouze ve formě svazků vedených k utečencům, kteří později nabyli cizí občanství. V Cibulkově seznamu byli sice uvedeni cizinci, ale jen spolupracovníci StB spadající pod správu pro boj s vnitřním nepřítelem, tj. kontrarozvědku. Podepsal-li Hedvíček vázací list, že bude spolupracovat s I. správou SNB (komunistickou rozvědkou), nemohl být uveden v Cibulkových seznamech, v seznamech Pencových, ABS a MV nemůže být o jeho svazku, s výjimkou utečeneckého, ani zmínka, neboť v roce 2002 měl již cizí státní příslušnost. Pro spolupráci Hedvíčka s I. správou SNB skórují též jeho časté návštěvy SFRJ.
Aby bylo rozuměno, netvrdím, že tomu tak bylo, nýbrž že tomu tak mohlo být.
OM | Včera v 22:37 | 
Zde hledá
[293]: No jen jsem text začal diagonálně scanovat. Po prvním odstavci jsem byl doma:
"Nejsem zadny fanousek do zbrani, ale uz jsem jich par drzel v ruce a par jich i vlastnim (vcetne ceskeho SA-58 samopalu) a jak moudre pravil John Rambo v Rambo III "I fired a few shots!" "
Totéž jako Milanovy kecy pro staré báby.