O zdařilém kousku z pera Fabiana Golga jsem psal nedávno. Nyní o mně vyšel další difamační text, jehož autorem je Rostislav ("Ross") Hedvíček, a pokud F. Golgo neomylně zjistil, že jsem na blondýnky, R. Hedvíček ve mně odhalil přímo homosexuála. Vážně nevím, co si mám o sobě myslet a kterému z nich věřit, když ve skutečnosti jsem heterosexuál a líbí se mi brunety. Oba texty se shodují v tom, že jsem vytuneloval Britské listy, avšak neschopné české soudy mi to neuměly prokázat. Na což se těžko dá říci víc než No comment.
S Hedvičkem se věci mají takhle. Ross Hedvicek, narozený jako Rostislav Hedvíček dne TT. MM. 1956 v Kojetíně, odjel v květnu 1986 spolu s manželkou Marií na dovolenou v Jugoslávii, odkud se nevrátili a emigrovali, nejprve do Kanady a poté do USA; tam na Floridě R. Hedvíček - po smrti manželky v loňském roce - dosud žije. Hedvíček je znám jako autor mnoha textů o České republice; ty mají vesměs velmi slušnou literární úroveň, jsou vtipné a nápadité a svou kritičností a nekompromisností vyvolávají v České republice zuřivé reakce. Knižně vydal Hedvíček tyto texty v publikaci Jak Paroubek kradl salámy (ISBN: 80-86851-23-0).
Problém nastal, když se ukázalo, že autorova sebestylisace jaksi neodpovídá faktům. Hedvíček o sobě tvrdí, že byl od nejútlejšího dětství utlačovaným synem z rodiny místních kulaků, že nesměl studovat a komunisty nenávidí tak, že sní o tom, jak se brouzdá potoky komunistické krve. To je samo o sobě podivné, protože člověk s takovým kádrovým profilem by o zájezdu do Jugoslávie v 80. letech mohl jen snít. To si Hedvíček dobře uvědomoval, proto lhal o svém věku a vytvářel dojem, že žije v zahraničí už od konce šedesátých let.
Jenže se pro veřejnost otevřely archivy Státní bezpečnosti a najevo vyšla celá řada dalších skutečností, které s Hedvíčkovým sebeobrazem ani vzdáleně nekorespondovaly. Předně se ukázalo, že zájezd do Jugoslávie nebyl první, ale zhruba pátý, takže pokud by Hedvíček komunistický režim opravdu tolik nenáviděl, není zřejmé, proč s emigrací čekal až na pátý výjezd - nehledě na to, že pět výjezdních doložek a devisových příslibů by osoba s jeho kádrovým profilem nikdy nemohla dostat. Nedosti však na tom. Hedvíček, kterého podle jeho vlastních slov nevzali pro jeho původ ani do Pionýra, byl členem SSM, a v podniku, kde pracoval, zastával funkci bezpečnostního a požárního technika, což rozhodně nebylo místo, které by se svěřovalo nepřátelům režimu. Podobně nevěrohodnou se ukázala i legenda o důvodech, proč Hedvíček nesměl vystudovat vysokou školu.
Takto z hedvíčkovské legendy opadávaly, šupinu po šupině, jednotlivé lži, a výsledkem byl obraz spíše privilegovaného obyvatele komunistického Československa, který sice mohl režim nenávidět, ale rozhodně mu to nebránilo v pohodlné kolaboraci. Tedy ukázková srážka Dichtung a Wahrheit. Nevím, zda jsem byl prvním, kdo tyto skutečnosti o Hedvíčkovi zjistil: spis pořízený StB po jeho odchodu do emigrace jsem si nechal vyhledat a okopírovat v lednu loňského roku a jeho obsah jsem si zprvu nechal pro sebe. Do Hedvíčkovy kausy jsem vstoupil až poté, co se dokumenty počaly objevovat, s peprnými komentáři, na různých místech v internetu, a Hedvíček ostře napadl disidenta Stanislava Pence za zveřejnění registru svazků na adrese www.svazky.cz. Tehdy jsem se Pence zastal a pokusil se Hedvíčkovi vysvětlit, že nadává na zrcadlo jen skrz vlastní křivou hubu. Marně: Hedvíček, jehož identifikace s vlastním vyfabulovaným hrdinským obrazem se ukázala být téměř absolutní, mne zařadil mezi své nepřátele, a jako každý, kdo není ochoten přísahat na to, že dokumenty z jeho svazku jsou falsa, jsem se tak stal předmětem jeho útoků.
Zde hledá
"...a svou kritičností a nekompromisností vyvolávají v České republice zuřivé reakce....."
Ona "kritičnost a nekompromisnost" jak ji autor kulatně nazývá, je ve skutečnosti zuřivá nenávist, minimálně trestní čin hanobení národa a další.
Bohatý výběr toho lze nalézt zde: http://hedvicek.unas.cz/, namátkou lze vybrat jeden čas neutuchající výzvy k bombardování ČR, že Češi jsou geneticky zlí, svině, hajzli a je třeba je postřílet, že Miladu Horákovou šlechtí jen to, že ji komunisté popravili, že Havla je nejlepší oběsit na náměstí a spousta dalších zvráceností...