Jakýmsi spouštěcím momentem k rozkolu byla Hedvíčkova poznámka pod faksimilí v blogovém výtvoru Podezřelá osoba (http://hedvicek.blog.cz/1107/podezrela-osoba) o jeho členství v SSM, což jsem v připojené diskusi označil za nepravdu. Hedvíček se začal v diskusních příspěvcích pod tímto a dalšími svými novějšími blogovými výtvory chovat velmi neetickým způsobem.
Vše mělo svou prehistorii. Ze svých telefonátů s Hedvíčkem jsem se od něj během osmi let dověděl o dvou až třech falešných rocích jeho narození, dvou až třech falešných rocích jeho odchodu přes Jugoslávii do Rakouska. Ty naprosto kolidovaly s jeho prezenční vojenskou službou s Jiřím Paroubkem (povídka Jak Paroubek kradl salámy), s nemožností studovat v ČSSR vysokou školu (viz Hedvíčkův článek o tom, že vysokou školu v Česku mohly studovat jen děti bolševiků a jejich kolaborantů, přičemž podle jím mně udávaných roků narození by měl být bez větších problémů přijat ke studiu), s nadšeným čtením mých článků z exilových časopisů v Traiskirchenu. Kolize v datech byla příčinou, proč jsem se ho na to ptal, protože podle vojenské služby absolventa vojenské katedry při vysoké škole Jiřího Paroubka (nar. 1952), kde se setkal s Hedvíčkem, je jasné, že Hedvíček coby tehdy běžný voják základní služby musel být ročník 1956 nebo 1957, byť mne udával roky narození v rozmezí 1949 až 1952. Podle pročítání mých článků v Traiskirschenu, které jsem začal psát do exilových časopisů na podzim 1985, musel odejít nejdříve v zimě 1985/86 nebo později., byť mně udával odchod z ČSSR mezi roky 1979 a 1982. Bylo to velmi nápadné a tak jsem se poptal mezi několika kamarády, kteří s ním byli též ve styku, a zjistil jsem, že i jim udal falešné roky svého narození a odchodu, většinou odlišné od těch, které sdělil mně.
Když chce někdo lhát, tak se obvykle naučí vše dobře nazpaměť. Navíc je žádoucí, aby se lhalo v co nejméně věcích, aby se minimalizovalo nebezpečí prozrazení. Pak je jen otázkou intelektu dotyčného lháře, aby jím udávaná falešná data se nedostala do střetu s jeho dalšími životními okolnostmi. Dostanou-li se a má-li současně dotyčný přiměřený intelekt, vtírá se podezření na paranoiu.
Loni se v Hedvíčkově blogu začaly objevovat citace, které jasně pocházely z jeho svazku v Archivu bezpečnostních služeb (ABS) vedeného StB, zejména se opakovalo tvrzení, že byl v SSM. Což bylo značně překvapující vzhledem k jeho několika ostře protikomunistickým článkům, kde se plácal s rozkoší v bolševické krvi a hodlal věšet komunisty i s jejich ženami a dětmi. Rychle jsem si ho vyžádal, abych zjistil, s čím mohou ještě proti němu vyrukovat, a jak se proti tomu nejlépe bránit. Moje obava plynula i z faktu, že jeho eventuální špatná pověst by se časem projevila i v renomé CS-magazínu. Což letos v červenci nastalo v plné síle novým rozvířením tématu z Hedvíčkovy strany.
Podle předpokladu jsem našel v archivu obyčejný svazek na útěkáře, tj. dokumenty, výslechy a výsledky dalších šetření od jeho útěku až po odsouzení za nedovolené opuštění republiky, a v něm nic jiného než členství ve Svazarmu, ROH a SSM. Rok narození 1956, odchod z ČSSR v roce 1986. Napsal jsem mu, že by se měl ke členství v SSM ihned přiznat, že na to všichni do dvou měsíců svorně zapomenou. I jeho nepřátelé. Ale on ne, že v SSM nikdy nebyl, a to navzdory tomu, že to potvrdila jeho sestra při výslechu u StB i ředitel jeho podniku v posudku.
Koncem července mi napsal, a to je novum, že mu výslechový protokol sestry, pracovní posudek ředitele SELIKO adresovaný Krajské správě SNB v Ostravě a všechny další listiny, kde je zmíněno jeho členství v SSM, někdo do svazku záměrně podvrhl, a on ví, kdo to byl. Ale neprozradil. Dobře, ale pak je třeba odpovědět na otázku CUI BONO? Střízlivě nazíráno, vypadá to paranoiu.
K šesti cestám do Jugoslávie, z nichž pětkrát se vrátil do ČSSR, se vyjádřil ve stejném e-mailu, že kdybych věděl, proč tam jezdil a vracel se, že "by mi z toho jeblo". Zde by si všichni jeho obdivovatelé a obránci měli dát práci zamyslet se, proč by mně mělo asi "jebnout" poté, co bych se dověděl o účelu jeho pěti předchozích cest do Jugoslávie. Aby to bylo komplikovanější, měl Hedvíček při přidělování výjezdních doložek (podle listin v jeho svazku) značný handicap, byl trestán. Trestaným se výjezdní doložky zásadně nevydávaly, ledaže by měla StB zájem na výjezdu. Kdyby ale měla, tak by měl Hedvíček v ABS ještě další svazek nebo ve spisech alespoň poznámku o jeho zničení. Neměl. Kdyby tam jezdil z pověření KGB nebo GRU, měl by u StB založen svazek s jednovětným zápisem: "osoba je blokována", protože i KGB (GRU) by musel překonávat onen záznam v rejstříku trestů. Kdyby tam, čistě teoreticky, jezdil z pověření CIA, dostal by se zase z Traiskirchenu rovnou do USA.
Zcela otevřena zůstává možnost, že tam jezdil cosi nakupovat, což pak pašoval do ČSSR, kde to pak se ziskem, evidentně značným, prodával. Jezdil tam s rodinou, protože českoslovenští celníci měli zákaz prohledávat děti. Solitérem pravděpodobně nebyl, protože potřeboval výjezdní doložky, a skupina zabývající se touto činností byla s to mu je opatřovat. Nedá se však vyloučit, že sám disponoval příslušnými známostmi ve Správě pasů a víz (afiliace StB). Zda v roce 1986 utekl před hrozbou trestního stíhání, známo není. Možná, že mu po pět cest do Jugoslávie tak dlouho trvalo, než se rozhodl opustit ČSSR.
Zapřel vlastní sestru | Včera v 15:36 | 
Zde hledá
Vsechno, krome toho, ze jsem chtel veset i zeny komunistu a jejich deti, je pravda. Chtel jsem veset jen komunisty samotne. Zeny a deti by mohly zcela svobodne pod sibenicemi lomit rucickama.