Stars and stripes v Kojetíně

Přehlídka hejlů.

Ve slavnostní, důstojné atmosfeře odehrál se dnes v restauraci Na růžku významný státní akt.

Nebylo to Na růžku, nýbrž v kojetínském podniku Na hrázi u Tondy, avšak v ostatním fakta sedí. Incidentem jsem se výborně bavil, arci nechtěl jsem o něm psát jako první, abych nebyl obviněn z jakýchkoli postranních úmyslů. Nyní ho otevřel Hlídací pes a já tedy využívám příležitosti o věci ve stručnosti poreferovat.

Protagonistou affairy je český emigrant žijící na Floridě Rostislav Hedviček, jehož známe jak z tohoto, tak – notabilněji – ze sousedního blogu. R. Hedviček se poté, co vyšly najevo nelibé skutečnosti ze spisu, vedeného na něj druhdy Státní bezpečností, nestáhl, jak by se dalo očekávat, do vnitřního oboru, ale dal svým aktivitám nový, vpravdě jelínkovský rozměr; Jelínkem v předchozí větě míněn Harry Jelínek, podvodník, který se v r. 1931 pokusil prodat zahraničnímu zájemci Karlštejn (a když to nevyšlo, o sedm let později pražskou tramvajovou linku č. 1).

Seznam laureátů; zaručeně pravý.

Hedvíček neprodává ani věci nemovité, ani dopravní infrastrukturu, nýbrž falešná americká vyznamenání, jimiž dekoruje nic netušící oběti, válečné veterány. Zda výrobu falsifikátu a s předáním spojený raut U Tondy financoval ze svých prostředků anebo pro to získal sponsory, není známo, arci právě tato skutečnost je rozhodná pro trestněprávní kvalifikaci skutku.

Pokud šly veškeré výdaje z jeho vlastní kapsy, je z hlediska českého práva vinen patrně toliko civilním deliktem, a to navíc spíše jen bagatelním: dekorované uvedl v omyl, že dostávají skutečné americké vyznamenání, když ve skutečnosti obdrželi bezcenný artefakt. Věc bude, domnívám se, řešena někde v soukromí, kde ocenění Hedvičkovi své metály vrátí a možná mu k nim, bude-li příležitost, i něco přidají.

Horší to je, pokud akce měla sponsory, a ti na ni přispěli v součtu částkou dosahující nejméně pěti tisíc korun. Pak by se jednalo o přečin podvodu, podle výše škody se sazbou do dvou nebo do pěti let vězení. A to nemluvím o trestném činu, jehož se Hedviček mohl udělením falešných vyznamenání dopustit v USA; o tom však přesné informace nemáme a proto kojetínskému bardovi doporučíme, ať se s dotazem obrátí na některého místního advokáta.

Kolik nakonec Rosťa Harry Hedviček v obou zemích obdrží, budeme arci se zájmem sledovat a o průběhu i výsledku jeho trestního stíhání čtenářstvo na tomto místě řádně zpravíme.

Aktualisováno.
Chcete-li se potěšit Hedvičkovým vysvětlením, můžete. Za vychutnání stojí odkaz na Bushův Executive Order z [2]9. listopadu 2004; ten totiž výslovně stanoví, že medaile, jimiž Hedviček své oběti dekoroval, příslušejí toliko vojákům amerických uniformovaných sborů. O možnosti, že by tyto medaile směly udělovat spolky veteránů, v dokumentu není ani slovo. Osobně bych chtěl vidět některý z těch diplomů v článku zmíněných: podepsán pod ním je, odhadoval bych, Ross C. Hedvicek, generálmajor U. S. Army ve výslužbě.